DLOUHODOBÉ POZBYTÍ ZDRAVOTNÍ ZPŮSOBILOSTI ZAMĚSTNANCEM A NÁHRADA MZDY BĚHEM VÝPOVĚDNÍ DOBY

emotions-stress-professional-business-woman-feeling-stressed-at-her-work-desk-in-front-of-computer_t20_R64a6a

Soud: Krajský soud v Hradci Králové (pobočka Pardubice)

Datum rozhodnutí: 1. března 2012

Spisová značka: 23 Co 619/2011

Typ rozhodnutí: Rozsudek

Žalobce tvrdil, že žalovaný u něj pracoval jako strojní zámečník od 1.12.2008, na základě pracovní smlouvy ze dne 27.11.2008. Ta byla dohodou ze dne 29.5.2009 změněna tak, že pracovní poměr žalovaného u žalobce byl sjednán na dobu neurčitou. Následnou pracovní smlouvou ze dne 4.1.2010 nedošlo v těchto pravidlech smluvního vztahu mezi účastníky k žádným změnám. Dne 14.10.2010 žalovaný žalobci předložil posudek lékaře závodní preventivní péče MUDr. VCH, dle kterého byla žalovanému dnem 10.8.2010 přiznána invalidita třetího stupně, jeho pracovní neschopnost byla ukončena dnem 12.10.2010 a žalovaný není u žalobce zdravotně způsobilý žádného pracovního zařazení. Žalovaný dle názoru žalobce odmítl jednání o převedení na jinou vhodnou práci, do zaměstnání nedocházel, proto žalobce přistoupil k tomu, že ve smyslu ust. § 52 písm. e/ zákoníku práce dal žalovanému dne 9.11.2010 výpověď z pracovního poměru.

Žalovaný však požadoval po předložení posudku zařízení závodní preventivní péče výplatu náhrady mzdy, což žalobce odmítl akceptovat. Žalovaný tak dnem 26.1.2011 doručil žalobci okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu nevyplacení náhrady mzdy zaměstnavatelem. Dovolal se ust. § 56 písm. b/ zákoníku práce s tím, že mu nebyla vyplacena náhrada mzdy za měsíce říjen až prosinec 2010.
Žalobce však vychází z toho, že mu za dané skutkové situace žádný právní předpis neukládá vyplácet žalovanému náhradu mzdy, tudíž shledával okamžité zrušení pracovního poměru za neplatné a takového určení se domáhá touto soudní žalobou. Shledával překážku na straně žalovaného dle § 199 odst. 1 zákoníku práce.
Naopak žalovaný navrhoval zamítnutí této žaloby. Tvrdil, že mu žalobce po předložení příslušného posudku nenabídl žádnou práci, která by byla pro něho z uvedeného zdravotního omezení vhodná. Nastala tak překážka na straně zaměstnavatele dle § 208 zákoníku práce, žalobce byl povinen nahradit mzdu žalovanému, což nečinil, proto žalovaný důvodně přistoupil k okamžitému rozvázání pracovního poměru.

Jde tak ve výsledku o posouzení situace, kdy zaměstnanec pracující u zaměstnavatele v pracovním poměru na dobu neurčitou není nadále dle posudku lékaře závodní preventivní péče schopen vykonávat pro svého zaměstnavatele žádnou práci s tím, že toto jeho zdravotní omezení není dáno nemocí z povolání, případně pracovním úrazem, ale je dáno z důvodu obecného zdravotního omezení. S tím souvisí otázka, zda takový zaměstnanec má právo na mzdu, případně náhradu mzdy za období od předložení příslušného posudku svému zaměstnavateli do doby skončení pracovního poměru.

Náhrada mzdy však zaměstnanci přísluší pouze tehdy, pokud takovýto nárok ZP stanoví. Nelze totiž dovozovat, že za trvání pracovního poměru má zaměstnanec automaticky právo na náhradu mzdy, pokud mu nesvědčí nárok na mzdu.

Odvolací soud je pak toho názoru, že žádný právní předpis za dané skutkové situace povinnost zaměstnavateli nahradit mzdu zaměstnanci neukládá. Na podporu tohoto názoru lze argumentovat zejména úpravou zákoníku práce, která se týká převedení zaměstnance na jinou práci právě z důvodu obecného zdravotního omezení, tj. té situace, kdy zaměstnavatel převede zaměstnance na jinou pro něho vhodnou práci s tím, že zaměstnanec není doposud sjednanou práci schopen vykonávat z důvodu obecného zdravotního omezení a zaměstnavatel má pro takového zaměstnance jinou vhodnou práci. V takovém případě není zaměstnavatel povinen doplácet takovému zaměstnanci doplatek ke mzdě do výše průměrného výdělku, kterého dosahoval před převedením (viz § 139 odst. 1 zákoníku práce). Zákoník práce tedy vychází z principu, že v případě nezpůsobilosti zaměstnance vykonávat sjednaný druh práce pro zaměstnance, a to z důvodu obecného onemocnění (nikoliv nemoci z povolání či pracovního úrazu), nese si zaměstnanec pokles mzdy z důvodu jeho zdravotního omezení ze svého.

(Text rozsudku je zkrácen!)

Mohlo by vás zajímat