Mediace se vždy řídí třemi základními principy, mezi které patří princip mlčenlivosti, dobrovolnosti a nestrannosti. Zajímá vás, co přesně to znamená v praxi a jak se to při mediaci projevuje?
Princip dobrovolnosti
Soud vám mediaci nařídit nemůže. Může vám nařídit pouze takzvané první setkání se zapsaným mediátorem. Z toho vyplývá, že mediace je striktně dobrovolná a záleží zkrátka a jednoduše na samotných klientech, zda se pro ni rozhodnou.
Důvod je prostý. Nelze totiž někoho nutit, aby o svém trápení mluvil s někým, koho mu určí soud nebo jiný úřad. Aby bylo možné nějaký spor mediovat, musí člověk nejdříve sám chtít danou situaci řešit.
Princip mlčenlivosti
Zapsanému mediátorovi povinnost mlčenlivosti vyplývá ze zákona. Tato povinnost se přitom vztahuje na vše, co se v rámci mediace nebo v souvislosti s její přípravou dozví.
Povinnost mlčenlivosti musí mediátor dodržovat také ve vztahu k soudu a státním orgánům a institucím. Strany konfliktu se proto nemusí obávat toho, že by informace vyřčené na mediaci byly použity proti nim.
Princip nestrannosti
Posledním základním principem je nestrannost. Mediátor tedy musí mediaci vést tak, aby nezvýhodňoval žádnou ze zúčastněných stran. Z toho vyplývá, že by mediátor neměl být v příbuzenském vztahu s žádným ze svých klientů.
Teoreticky je ale možné, aby mediátor medioval spor lidí, které zná. V takovém případě je ale nezbytné, aby o tom byly všechny strany konfliktu informované. Mediátor si také musí být jistý tím, že tato skutečnost v žádném případě neohrozí jeho nestrannost.
Více informací ze světa mediace najdete na www.kurzymediace.cz.
