NEZAPLACENÍ MZDY (NEBO JEJÍ ČÁSTI) JAKO DŮVOD ZAKLÁDAJÍCÍ OKAMŽITÉ ZRUŠENÍ PRACOVNÍHO POMĚRU ZE STRANY ZAMĚSTNANCE

Nezaplacení mzdy (nebo její části) jako důvod zakládající okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance

Klíčová fráze: nezaplacení mzdy jako důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, ze dne 20.12.2011, sp. zn.21 Cdo 4042/2010


Krátký popis okolností případu
: Soud se v této věci zabýval otázkou, zda zaměstnanec může využít právo na okamžité zrušení pracovního poměru, pokud mu za určité období nebyla uhrazena část mzdy – nenároková složka – „prémie“ a „osobní ohodnocení“. 

Závěr soudu:

Ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce umožňuje zaměstnanci okamžitě zrušit pracovní poměr v případě, že zaměstnavatel nedodrží svoji základní povinnost – tedy za odvedenou práci zaměstnanci zaplatit. Zaměstnanec tak nemusí rozvazovat pracovní poměr výpovědí a čekat na uplynutí výpovědní doby a může pracovní poměr ukončit s okamžitým účinkem. Zákonodárce záměrně danou problematiku upravil tak, aby zaměstnanec nemusel pro zaměstnavatele dále pracovat, když zaměstnavatel ani v dodatečné lhůtě nesplní svoji primární povinnost – zaplatit mu za práci (mzdu, plat, jejich části nebo náhrady za ně). Zmiňované ustanovení § 56 zákoníku práce má také určitý sankční charakter pro zaměstnavatele, kdy okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany zaměstnance vznikne zaměstnanci právo na náhradu mzdy (tzn. povinnost zaměstnavatele tuto náhradu zaplatit) ve výši průměrného výdělku za výpovědní dobu.

Soud k tomuto uvádí, že aby mohl zaměstnanec okamžitě zrušit pracovní poměr, musí být jeho právo na mzdu, plat (nebo jejich náhradu) nesporné. Nesmí být tedy pochyb o tom, zda právo zaměstnanci na mzdu (plat, náhrady) skutečně vzniklo. Pokud existuje, byť sebemenší pochybnost – tedy právo na zaplacení mzdy zaměstnanci je sporné, pak není možné využít institut okamžitého zrušení pracovního poměru a je třeba využít jiných právních prostředků – například podání žaloby u soudu o zaplacení mzdy (platu) nebo jejich části anebo náhradu mzdy (platu).

V posuzované sporné věci šlo navíc o nezaplacení tzv. „prémií“ a „osobního ohodnocení“ – což soud vyhodnotil jako nenárokovou složku mzdy. Zaměstnankyně tak podle soudu neměla využít okamžité zrušení pracovního poměru pro nezaplacení části mzdy, ale využít prostředky na odstranění spornosti toho, za jí právo na úhradu nenárokové složky mzdy vzniklo, nebo nevzniklo.  

Mohlo by vás zajímat